Pokračování od Jany

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 18. 1. 2012 0:00
Napsal Jana Pokovičová
Zobrazeno: 12732

 

Dnes je sobota 14. 1. 2012, je mi 36 let a rozhodla jsem se napsat po opravdu delší odmlce opět pár řádků. Ani nevím co mě k tomu vede, možná tak trochu špatné svědomí, že jsem právě jedna z těch, které často nakouknou na stránky Osudů a nijak nepřispěji...........

 

 

 

 

... co se nezměnilo......

 

 

 

Jsem stále v plném invalidním důchodu, stále bojuji s náhlou větší únavou, stále  mi ve VFN na Karláku píchají každý měsíc Zoladex, stále chodím již téměř 4 roky na ruční lymfodrenáže, stále bojuji s horší imunitou, stále jezdím každé 3 měsíce na kontrolu k paní docentce Tesařové.....

 

 

 

... co je nového......

 

 

 

Zvětšíly se o něco více bolesti kloubů (nevím jestli je to v důsledku dlouhotrvající aplikace Zoladexu - v létě to bude 5 let), špatně se mi občas dýchalo (odborníci zjistili astma), zhoršil se mi trochu více zrak.....

 

 

 

Jak se vlastně mám?

 

Myslím, že moc dobře.... Až se to někdy bojím vyslovit........ Mám moji malou slečnu, které bude v dubnu 13 let, svého malého fešáka, kterému je 8 a půl roku, svého úžasného manžela, který to se mnou všechno zvládal a zvládá (v březnu to bude 14 let). Mám téměř 3-letého čtyřnohého přítele. Tělo i mysl mě občas zazlobí, ale umím mu naslouchat a dopřeji mu odpočinek. Začala jsem pravidelně cvičit Pilates a Flexi-bar. Moc mi to fyzicky i psychicky pomáhá. Přispěla jsem svými prožitky na natočení DVD - Průvodce onemocněním karcinomu prsu. Teď zvažuji, zda se připojím k bilbordové kampani na prevenci tohoto onemocnění. Prožila jsem v poslední době hodně těžkých chvil se svojí babičkou, maminkou, ale myslím, že si můžu s klidným svědomím pogratulovat, protože za pomoci mojí milované rodinky jsem to celkem zvládla a naučila se nedovolit si trápení pustit až úplně k srdci a tím zvládnout stres a nedovolit nemoci, aby mě zastihla oslabenou. Možná to zní divně, ale já jsem si takto pokusila vysvětlit, co se vlastně v roce 2007 přihodilo. V létě s největší pravděpodobností bude ukončen můj plný inv. důchod a to je zatím situace, které se nesmírně bojím. V tuto chvíli si umím celkem s běžným dnem poradit. Pokud je vše celkem ok, je to super. Pokud nastanou únavové a bolavé dny, bojím se jak je s prací spojím. Bojím se toho, že nebudu už moci svoje tělo poslouchat a dát mu možnost odpočinku.....

 

Zkoušela jsem roznášet letáky, vypomáhala brigádně při roznášení formulářů pro sčítání lidu, brigádničila v cukrárně, ale pokaždém mém snažení jsem onemocněla na dobu delší než jsem pracovala. (teploty, kašle, bolesti zad) Snažím se na této myšlence i situaci vnitřně pracovat.

 

 

 

Ale jak jsem již dřívě psala....... JÁ JSEM BOJOVNICE A JÁ SE NEDÁM............. ŽIVOT JE PŘECI TAK KRÁSNÝ!!!!!!!

 

 

 

.....jen co tento mailík pošlu..... půjdu dát pusu synovi, pohladím svou lásku - Viktora  a až přijede dcera od babičky,

 

musím ji hned říct, jak moc se mi po ní stýskalo......

 

 

 

 

 

Dělejte také věci hned a na nic v životě nečekejte......